STOICISMUS

Stoicismus je klíčovou filozofií mužského seberozvoje.

„Nezáleží na tom, co se děje kolem. Záleží na tom, jak na to zareaguješ.“ – Marcus Aurelius

Nebyl to plán. Nebyla to knížka, kterou bych měl dávno v seznamu, ani doporučení od kamaráda. Ke stoicismu jsem se dostal tak, jak se často dostaneš k věcem, co fakt dávají smysl – když ti něco v životě začne skřípat.

V té době jsem měl pocit, že se věci opakují. Že přešlapuju na místě. Že jsem zapomněl, co to vlastně znamená být chlap. Mít směr. Mít záměr. Ne jen přežívat od pondělí do pátku, ale něco budovat. V sobě i venku.

Začal jsem se zajímat o red pill, o to, co znamená mužská energie, rámec, disciplína. Četl jsem, zkoušel, přemýšlel. A někde mezi tím vším – osobní misí, seberozvojem, hledáním pevné půdy pod nohama – ke mně přišel stoicismus.

Ne jako módní filozofie. Ale jako kladivo. Jako nástroj, který nemá zdobit, ale držet konstrukci pohromadě, i když fouká ze všech stran.

Co mi stoicismus dal?

Když se všechno kazí, když se věci hroutí, když máš chuť do něčeho kopnout – právě tehdy se ukáže, co máš v sobě. Stoicismus mě naučil neztrácet čas věcmi, které nemůžu ovlivnit. Neplýtvat energií na to, co je mimo můj rámec. A soustředit se na to jediné, co mám opravdu pod kontrolou – na sebe.

Když přijde vztek, frustrace, selhání – a že přijdou – tak mám nástroj, jak se neztratit. Jak zůstat ve středu. Jak se nadechnout a jít dál.

Neříkám, že to vždycky funguje. Neříkám, že jsem stroj. Ale stoicismus mi dává něco, čeho se dá držet. Něco, co funguje ve světě, který se mění rychleji než kdy dřív.

DENÍK JAKO ZRCADLO

Jedna z věcí, co mě k tomu přivedla, je i psaní. Teda – snaha o něj. Protože upřímně? Psaní deníku mi nejde. Vždycky s tím začnu, chvíli jedu a pak to odpadne. Ale pořád se k tomu vracím. Protože vím, že když si sednu a zapíšu si, má to sílu.

Ráno mi to pomůže nastavit mysl – Na co se dnes připravuju?

Večer mi to ukáže, kde jsem obstál a kde jsem to projel – Co jsem mohl udělat jinak?

Ten deník není o tom, být dokonale konzistentní. Je o tom, mít místo, kam se můžeš vrátit. Kde se nebojíš být upřímný. Kde nehraješ roli. Jenom ty a papír. Ty a myšlenky. Někdy pár slov. Jindy odstavce. Ale pokaždý je to krok blíž k sobě.

Pro chlapa, co hledá cestu „MIMO TRASU“

Tenhle deník je otevřený prostor. Možná se v něm najdeš. Možná ne. Ale pokud jsi na cestě – a víš, že nejsi tam, kde chceš být – pak věřím, že psaní může pomoct. Stejně jako stoicismus. Ne protože je to trendy. Ale protože funguje. Protože tě drží v rámu. Protože ti připomíná, kdo jsi, když všechno ostatní mizí.

STOICKÉ OTÁZKY K ZAMYŠLENÍ

otázky do stoikova deníku

➜ Začni psát svůj stoický deník

„Co kdyby právě tvoje klidná mysl změnila svět kolem tebe?“